Dnes si dovolím malou filozofickou úvahu. Výlety pořádám opravdu hodně dlouho, průvodcovské zkoušky jsem složila v roce 1993 a od té doby mám živnostenský list. Kdysi jsem se živila průvodcováním italských skupin v Praze. Také jsem pořádala v 90.letech zájezdy do Paříže a Benátek !! Jaká troufalost, dnes bych se bála, ale tenkrát to byla odvaha raného mládí :-).

Nechci se tady vypisovat z úspěchů “strany a vlády”, chci jen ukázat, že zkušeností mám dost na to, abych se mohla zamyslet nad cestováním v naší zemi a objevováním vlastní krajiny.

Italové Prahu milovali a milují. Myslím, že to mají v sobě historicky zakořeněno, baroko bylo v Praze převážně italské a duch barokních umělců přetrval dodnes. Pamatuji si, jak byli úplně paf z toho jak je Praha krásná, levná, pestrá a zajímavá. A to byla 90.léta, kdy ještě velmi dozníval postkomunismus, šeď a zchátralost mnoha památek. Nejen církevních…..

Češi do Prahy nejezdili, možná probíhali rodinné výlety na profláklé památky typu Hluboká nebo Krumlov, ale organizované zájezdy byly maximálně přes ROH. Ostatně Krumlov po revoluci byla téměř ruina plná sociálně vyloučených, na okraji republiky, u západních hranic. Pamatuji si to matně, ale už tenkrát to byl poklad, růže ukrytá v trní.

Když jsem chtěla pořádat organizované zájezdy před 15ti lety a otevřít si cestovku, nikdo neměl zájem. Nikdo se nepídil po historii své vlastní země, nikdo se nechtěl vzdělávat touto formou, preferovaný byl Karibik, Vietnam, Indie, Thajsko a jiné destinace. Na zájezd do Českého Krumlova si mi přihlásilo 5 kamarádů a to jen protože mě znají a chtěli mi udělat radost :-).

Situace se začala měnit před 8mi lety, kdy jsme začínali se zájezdy v MěKS Sezimovo Ústí. Romana Krůčková tomu dala zelenou, přišlo jí to jako dobrý nápad a já byla překvapená, že na zájezd do Krumlova bylo přihlášených 25 osob, kteří byli ochotni celý den poslouchat jen povídání o Rožmbercích. A tak jsme pokračovali, lidé jezdili více a více, vymýšleli se další výlety a další neobjevená místa. Najednou jako kdyby nastal hlad po tom vědět co postavil Santini, že doba temna nemusela být tak temná a že kláštery byly nositelé nejen učenosti, ale třeba i pokroku v architektuře.

COVID nás upoutal do domácí karantény a téměř zrušil celou kulturu a cestovní ruch. Zahraničí se uzavřelo a pokud jste chtěli cestovat tak doma. Všechny expozice, restaurace, zážitky hlásí extrémní léto v návštěvnosti. Uvědomil se konečně běžný Čech co má doma za poklady nebo jen potřeboval vyplnit čas volna? Pomohl covid k nakopnutí zájmu o vlastní identitu a historii?

Ještě je asi většina lidí, kteří nevidí smysl v utracení částky 1500 Kč za výlet po Čechách a raději si koupí něco na sebe nebo cestují v televizi či prstem po mapě. Hodně lidí ještě stále dává přednost exotické dovolené. Proti gustu žádný dišputát, ale neměli bychom umět znát domov, abychom ho dokázali zařadit do evropského kontextu současnosti či minulosti?

V renesanci objevení vlastní země snad bude jeden plusový covidový bod.

P.S. Děkuji agentuře CzechTourism a všem, kteří se o propagaci a PR domácího cestování starají. To byla asi startovací pistole a neustále je to hnací motor. Stejně tak i destinační managementy. A vlastně všichni kdo v tomto nádherném oboru pracují.

3.9.2020

Napsat komentář